11.07.2025
V sobotu 12. července uplynulo 93 let od tragické smrti Tomáše Bati a jeho pilota Jindřicha Broučka. Nečekaná a šokující zpráva okamžitě obletěla takřka celý svět, ještě ten den v odpoledních hodinách vyšlo speciální vydání hned několika tuzemských novin, které o smrti „krále obuvi“ informovaly. A jiné to nebylo ani v dnech následujících – mediální prostor byl informací týkajících se fatální letecké nehody na otrokovickém Bahňáku plný.
Z archivu jsme pro vás vybrali hned několik článků nejenom z osudného červencového dne roku 1932, ale také texty s pozdější datací. Jedná se o doslovné přepisy.
Tomáš Baťa se zabil
LIDOVÉ NOVINY, 12. 7. 1932
Tomáš Baťa byl pravý fanatik výroby a obchodu. Nebyl to však žádným svým činem finanční pirát, hromaditel kapitálu a moci, které získal nikoli koupí, nýbrž jen činorodou, moudrou a úspěšnou prací. Peníze nebyly mu cílem, nýbrž jen prostředkem života, stejně jako nebyly účelem, ale jen pomůckou výroby. Tomáš Baťa svým heslem služba veřejnosti nezískal jen populární vůdčí slovo, vytvořil jím také charakteristiku své práce a svého života. Zatím co pohyblivý pás výroby stal se principem Baťova průmyslového podnikání, zůstává všechna průmyslnická a obchodnická strohost tohoto muže okrášlena lidskostí, jež vyzařovala zejména z jeho vzácných veřejných projevů a nejvíc z toho, co napsal čs. novinám ze svého pobytu v Jerusalémě při cestě do Indie.
„Letectví je nejmladším členem lidské společnosti a je to nejzdařilejší dítě, jaké kdy lidstvo porodilo. Jeho nejvyvinutější vlastnost je vědomí lidské vzájemnosti. Je to ta vlastnost, jíž lidstvo děkuje za vládu nad světlem, nad ostatním tvorstvem, vlastnost, která je činí nepřemožitelným. Aviatika vychovává v člověku potřebu sloužiti a odpouštěti. Učí ho spoléhati jen na sebe. Učí ho vědomí, že jeho zdar, jeho život leží v rukou jiných lidí. Aviatika učí člověka sloužiti lidem.“
Tato krásná slova napsal Tomáš Baťa za své veliké letecké cesty a nyní sám se stal jednou z nejtěžších, nejtragičtějších obětí tohoto letectví, kterého si tolik vážil a jež s takovým porozuměním a láskou u nás pěstoval.
Toto je ještě chvíle příliš časná a příliš rozechvívající, aby se dalo o Tomáši Baťovi povědět vše, nač se má myslit ve chvíli jeho smrti. Každý jen ví a cítí, že zemřel velký člověk, muž, který vedle presidenta Masaryka byl z československého národa snad nejznámější celému kulturnímu světu. Ať smýšlí o něm kdokoli jakkoli, byl to velký člověk a dílo, které vykonal, je jeho velikosti rovno.
Šéfpilot Jindřich Brouček
NÁRODNÍ LISTY, 12. 7. 1932
Tragicky zahynuvší šéfpilot Jindřich Brouček narodil se v Břeclavě dne 30. června 1893. Pilotní diplom byl vystaven 17. září r. 1924, téhož roku se stal členem Svazu čsl. letců. Brouček letěl koncem minulého roku se svým šéfem do Indie. Byl znamenitým a spolehlivým dopravním pilotem.
Kdyby byl seděl ve své kabině…
TELEGRAF, 12. 7. 1932
Dnes v 6.30 hod. ráno startovalo velké cestovní letadlo Junkers z letiště na Bahňáku u Otrokovic. Letadlo řídil nejznámější a nejosvědčenější Baťův pilot J. Brouček, který se zúčastnil také nedávného letu do Indie. Spolu s ním byl na palubě letadla šéf zlínské továrny Tomáš Baťa, který byl připraven k obchodní cestě do Švýcar. Asi kilometr od letiště v blízkosti nové papírny u Bahňáku, směrem k Tlumačovu, letadlo se najednou prudce zřítilo a dopadlo k zemi. Na poli pracující lidé se zdvihli a vyprostili z letadla oba cestující, kteří byli již mrtvi. Utrpěli těžké rány hlavně na hlavách. Podle zranění možno soudit, že smrt nastala okamžitě. Přední část letadla se zaryla do země a roztříštila se na tři kusy. Bylo zjištěno, že letadlo narazilo na zem s motorem, zapnutým na plný plyn. Zajímavé je, že kabina letadla není rozbita. Továrník Baťa však seděl vedle pilota, a to se mu stalo osudným.
Pokud bylo možno zjistit, příčina neštěstí byla zaviněna hustou ranní mlhou, ve které pilot pravděpodobně ztratil orientaci a chtěje se vrátit zpět na letiště, zachytil o vysoké vedení papírny, ztratil vládu nad strojem, který se hroznou rychlostí zřítil k zemi. Podle zpráv rozšířených ihned po katastrofě, zřítilo se prý letadlo na jeden domek v Otrokovicích. Tato zpráva je však mylná.
O hrozném neštěstí se rozšířily zprávy po celém okolí a vzbudily ohromný rozruch. Správa závodu oznámila katastrofu zvláštním vydáním časopisu „Zlín“, v němž se stručně potvrzuje neštěstí.
Baťa je mrtev – Baťovo dílo žije
EXPRES, 12. 7. 1932
Dotazy na okresním úřadě v Uherském Hradišti, na četnických stanicích ve Zlíně a v Napajedlích, jakož i na poštovním úřadě v Otrokovicích se nám podařilo zjistiti tyto podrobnosti:
Letadlo startovalo za velké mlhy kolem 6. hodiny ranní. Zřítilo se několik set metrů od startu za Baťovu papírnu v lese na hrázi „Na Bahňáku“. Letadlo se úplně roztříštilo a zarylo se hluboko do země. Zadek letadla se utrhl. Šéfpilot Brouček byl na místě mrtev. Továrník Baťa byl podle zprávy četnické stanice ve Zlíně převezen těžce zraněn a v bezvědomí do zlínské Baťovy nemocnice, kde o ½ 9. hodině ranní skonal. Neštěstí způsobilo v kraji velký rozruch. K místu neštěstí sešlo a sjelo se velké množství obecenstva.
Jak jsme oznámili již ve zvláštním vydání „EXPRESU“, startovalo 3motorové letadlo jednoplošník Junkers, patřící německé akciové společnosti pro výrobu obuvi v Berlíně, před 6. hodinou ranní k cestě do Švýcar. Ke startu došlo na otrokovickém letišti fy Baťa. Továrník Baťa měl letět do Švýcar obchodně.
Na dotaz letiště v Otrokovicích hlásily všechny nejbližší letecké stanice, že je úplné bezvětří a jasno. Nad letištěm v Otrokovicích byla však hustá mlha, která se dá vysvětlit tím, že toto letiště leží v údolí nedaleko řeky Moravy. K 6. hodině se mlha roztrhla, a to přimělo pilota ke startu.
Start proveden byl normálně, sotva se však letadlo jen poněkud vzneslo, začalo se z neznámých dnes ještě důvodů řítit k zemi. Dopadlo na zem u ohrady v severním rohu papírny na Bahňáku u Otrokovic. Pád byl tak prudký, že se letadlo úplně roztříštilo, obě křídla a trup byl přeražen, podvozek ulomen a jeho součástky rozmetány po okolí.
Šéfpilot Brouček byl okamžitě mrtev. Baťa utrpěl velmi těžká vnitřní zranění, jimž podlehl. K místu naštěstí byla okamžitě alarmována ze zlínské nemocnice první pomoc – mezi jinými dostavil se i šéflékař dr. Albert – bylo však již pozdě. Prozatím nedá se s určitostí říci, jak k neštěstí došlo. Vyskytly se samozřejmě různé kombinace. Podlé jedné byla příčinou neštěstí mlha, podle druhé selhal motor.
Jak budou nyní řízeny Baťovy závody
ČESKÉ SLOVO, 13. 7. 1932
Technickou, výrobní, zásobovací a odbytovou službu povede Jan A. Baťa, dosavadní vedoucí výzkumné a výrobní organisace.
Vnitřní vedení závodů převezme Dominik Čipera, plnomocník závodů.
Službu zahraniční a obchodně-politickou povede Ing. Hugo Vavrečka, bývalý vyslanec v Pešti a ve Vídní, který nedávno vstoupil do Baťových závodů.
V závodech se nepřestalo pracovat a jde všechno normálním chodem, ovšem pod tíživým dojmem katastrofy. Již v dopoledních hodinách přiletěl letadlem ministerský předseda Udržal, s leteckými důstojníky, který v průvodu zástupců rodiny a závodů navštívil místo neštěstí a zúčastnil se vyšetřování. Zemský president moravsko-slezský, Černý, přijel autem. Jeden z prvních soustrastných telegramů přišel ze Ženevy od ministra zahraniční dr. Beneše. Do Zlína přijelo a přiletělo již také mnoho lidí z ciziny, zahraniční novináři aj. Paní Baťové docházejí nesčetné projevy soustrasti.
Tomáš Baťa chtěl letěti do Švýcar jednak, aby tam prohlédl rozestavěnou továrnu a nové prodejny, jednak aby navštívil svého 18letého syna Tomáše, který tam studuje a který dnes přiletí letadlem k mrtvole otcově.
Republiko, truchli!
NÁRODNÍ LISTY, 14. 7. 1932
Bezprostředně po velkém triumfu sokolské síly a kázně přichází zpráva, která působí jako úder hromu: Tomáš Baťa, velký budovatel a tvůrce, první dělník republiky, předčasně a rázem ukončil svou pozemskou pouť. Každý věděl, že o něm platí slova písničky: „neumrem na sláme, umrem na poli“, nikdo si nedovedl představiti, že by jeho veliká energie někdy dohasínala v klidu, jinak než za obvyklého napětí. – Ale tisíce a miliony přes to vše, co již vykonal, trpce si řeknou: Proč tak záhy? Kdo by nevzpomněl Štefánika, který také jako padající hvězda zavřel řadu svých dnů, kdo na Rašína, klesajícího rovněž jako podťatý kmen uprostřed díla? Tomáš Baťa mrtev! Řítil se kupředu, stlačoval, přímo chtěl drtiti rozdíly místa a času, vznesl se, nesen úpornou vůlí a želenou koncepcí svého každodenního úkolu – a zřítil se k zemi už jenom jako mrtvá troska…
Náhlé oslnění a němé pohnutí současníků, které následuje po mimořádném zájmu, v němž tento podivuhodný muž po leta všecky udržoval, city, kterých tolik dovede vybaviti naše domněle materialistická doba, to vše bude z velké většiny založeno na dojmu, kterým působil a působí Tomáš Baťa sám, jako vynikající člověk. Ale mrtvý byl zároveň velkým představitelem idejí a tendencí své doby. Jeho Zlín jako veliká jednotka nejen výrobní, nýbrž i spotřební, ale hlavně mravní, ukazuje sto let zpátky do anglických dějin, do velkých textilních podniků anglického továrníka Owena s jejich zařízeními pro blaho jeho spolupracovníků. Baťovo pojetí poměru mezi zaměstnanci a šéfem podniku je pak opět kus anglosaské kultury na československé půdě. Nešel cestou samosprávy práce, nýbrž opačnou, cestou průmyslového patriarchalismu, jehož nejkrásnějším typem je americký automobilový král Henry Ford. Zde organismus podniku neroste zdola, nýbrž vysoká inteligence zakladatele a jeho štábu bere na sebe vedle péče o prosperitu výroby a odbytu také péči o největší možnou prosperitu zaměstnaných. Předpokladem úspěchu této koncepce je arci, aby vedení závodu bylo živým výrazem solidarity, pronikající veškeren jeho organismus, neboť jenom tak může vzniknouti pocit spokojenosti a spravedlnosti, který nahradí, co by chybělo na svobodě. Protějškem služby zákazníkům musí býti péče o blahobyt zaměstnanců, jejímž motivem jest jak vědomí společného úkolu, tak rozumná snaha podněcovati spotřebu podporou a vzrůstem kupní síly co nejširších kruhů. V tom směru Baťa byl opravdu tvůrcem zcela nových, netušených poměrů. Z živořícího mistra v málo letech vytvořil kus českého amerikanismu.
