07.11.2026
Sonja Ingrid Bata, rozená Wettstein, se narodila 8. listopadu 1926 ve švýcarském Curychu. V devatenácti letech přerušila studium architektury a provdala se za tehdy jedenatřicetiletého Tomáše J. Baťu, syna zakladatele československé obuvnické firmy. Toto rozhodnutí jí navždy změnilo život.
„Já jsem na vdavky vůbec nemyslela. Chtěla jsem studovat a stát se nejlepší architektkou světa. Na druhou stranu: Tomáš byl naprosto jiný než všichni mladí muži, které jsem znala. Žádný z mých přátel nevěděl, jaký smysl by měla mít jeho budoucí existence. Hledali se. Tomáš měl jasnou vizi, co chce dělat. To mi opravdu imponovalo. Byl při vší své pragmatičnosti idealista, který chce změnit svět. A měl odvahu,“ vzpomínala Sonja Bata před lety v rozhovoru pro Magazín MF DNES.
Během dvaašedesáti let společného manželství, až do smrti Tomáše Bati mladšího v roce 2008, sdílela jeho bezmeznou oddanost rodinnému podniku i hrdost na způsob, jakým přispíval ke společenskému a ekonomickému blahu zaměstnanců, zemí a komunit, v nichž firma působila, nemluvě o tom, že sehrála významnou úlohu při budování celosvětové baťovské organizace. Společně s manželem podnikali pracovní cesty do nejzazších koutů světa a s neutuchajícím nasazením se věnovali také řadě neziskových aktivit. Podporovali například misii Matky Terezy a jejích sirotků v Kalkatě, spolupracovali s organizací World Wildlife Fund a dalšími institucemi.
Během společných obchodních cest s Tomášem Baťou mladším ji navíc okouzlila rozmanitost tradiční i neobvyklé obuvi. V roce 1985 proto oslovila architekta Raymonda Moriyamu, aby navrhl Baťovo muzeum obuvi (Bata Shoe Museum) v Torontu. Právě tam měla najít své místo její rozsáhlá sbírka historické i současné obuvi, která prostřednictvím bot vypráví příběh lidské historie a kultury.
„Víte, dalo by se říct, že jsem obětovala svůj život svému muži. Ostatně má matka udělala totéž. To je však jen jeden úhel pohledu. Byla jsem do obuvnictví vtažena, mám dokonce ševcovský výuční list. A propadla jsem tomu oboru,“ prozradila ve zmiňovaném rozhovoru.
Ani po smrti manžela pak nepřestala naplňovat jejich společný ideál odpovědného kapitalismu. V posledních letech se zaměřila také na revitalizaci Batawy, obuvnického města, které Tomáš Baťa mladší založil po emigraci do Kanady v roce 1939. Jejím záměrem bylo rozvíjet toto místo jako model trvale udržitelné komunity.
Sonja Bata se vždy vyznačovala mimořádnou vizí, neutuchající vitalitou a důsledností. Svůj život zasvětila úsilí dosahovat vynikajících výsledků v nespočtu oblastí. Přestože většinu života strávila s rodinou v Kanadě, udržovala úzké vazby také se Zlínem, kam se pravidelně vracela.
„Poprvé jsme se viděli po revoluci, když se do Zlína přijela podívat i se svým manželem. A pak hlavně po otevření nadace, jejíž činnost hodně detailně sledovala a vítala zprávy, které jsem jí posílal elektronickou cestou. Jezdila pravidelně a velmi ráda také na květnové první máje,“ přidal svou vzpomínku Pavel Velev, dlouholetý ředitel Nadace Tomáše Bati.
„Paní Sonja byla výjimečnou osobností, jejíž jméno a celoživotní dílo jsou ve světě vysoce uznávaným pojmem. Pro naši univerzitu bylo mimořádnou poctou mít tuto dámu ve své správní radě a využívat jejích cenných rad,“ uvedl bývalý rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Petr Sáha s tím, že Sonja Bata byla aktivní členkou její správní rady od roku 2008. Připomněl také, že v roce 2012 jí univerzita udělila čestný doktorát.
Sonja Bata pevně věřila ve veřejnou službu a postupně se stala vůdčí osobností řady dobrovolnických organizací. Působila například v National Design Council, World Wildlife Fund Canada, Junior Achievement of Canada, North York General Hospital, Council for Business and the Arts in Canada, Council for Canadian Unity, Royal Military College of Canada a York University.
Jako předsedkyně Národní rady designu v Kanadě spolupracovala s kanadskou vládou i mezinárodními organizacemi na propagaci kvalitního designu výrobků, výstavby a urbanistického plánování. Zasedala rovněž ve správních radách několika podniků, vzdělávacích institucí a organizací obecně prospěšného charakteru. V podnikatelské sféře působila ve vedení společností Alcan Aluminium Limited, CT Financial, Canadian Commercial Corporation a Kanadské obchodní komory.
Zastávala funkci předsedkyně Bata Shoe Foundation a angažovala se v dalších organizacích spojených se společností Baťa. Jako loajální občanka byla obzvlášť hrdá na to, že se stala nejdéle sloužící čestnou kapitánkou kanadského námořnictva. Po řadu let byla rovněž členkou rady Královské vojenské akademie.
Za svou práci a celoživotní přínos obdržela řadu významných ocenění. Mezi nimi nechybějí Officer of the Order of Canada, Retail Council of Canada Lifetime Achievement Award, Canadian Business Hall of Fame, CESO Award for International Development, B’Nai Brith Humanitarian Award či Silver Medal of the United Nations Environmental Programme. Čestné doktoráty jí udělilo celkem osm univerzit v Kanadě a Evropě.
Sonja Bata zemřela 20. února 2018 v kanadském Torontu ve věku jednadevadesáti let. S Tomášem Baťou mladším vychovali čtyři děti – dcery Monicu, Christine a Rosemarie a syna Thomase George.
