skrolujteChyby a omyly v 8. díle seriálu Utajené příběhy českých dějin
„Bosé stopy značky Baťa“ / odvysíláno 28. 3. 2023
ANOTACE: Jméno Baťa bylo za časů meziválečného Československa symbolem prosperity a v paměti generací zůstalo ještě celá desetiletí po zániku baťovského průmyslového gigantu. Proslulý podnik vedli dva bratři, po tragické letecké nehodě se vedení firmy ujal mladší z nich, Jan Antonín Baťa, muž-vizionář. Firma Baťa, to tehdy už dávno nebyly jenom boty, byl to rozsáhlý komplex, který produkoval nekonečnou řadu výrobků od automobilových pneumatik po plynové masky. Hospodářský rozvoj a každodenní život republiky by si bez něj nebylo možné představit. Jan Antonín Baťa si uvědomoval odpovědnost, která pro něj z těchto faktů plynula. Další budování firmy chtěl propojit s budováním moderního státu. S obdivuhodnou odvahou načrtl vize, kterými chtěl své kroky řídit. Týkaly se primárně strategicky nezbytné infrastruktury. Pro zásobování Baťových podniků vybudoval takzvaný Baťův kanál, dnes oblíbený cíl turistů, a zpracoval rozsáhlé plány pro výstavbu československé dopravní sítě. Byl autorem návrhu na dálnici, která by propojovala celou tehdejší republiku. Čas bohužel pracoval proti němu a selhání politiků znemožnila jeho smělé vize uskutečnit. Nastala temná léta německé okupace. Ani tehdy ale neztrácel naději a finančně podporoval exilovou vládu prezidenta Beneše v Londýně. Přesto, nebo možná právě proto, neunikl poválečnému vykonstruovanému stíhání za údajnou kolaboraci, musel čelit pomluvám a nepochopení. Navzdory tomu zůstal potřebným vzorem sebevědomého vizionáře a tvůrce hodnot. (TV Prima)
Celý dokument – trvající 28 minut – působí dojmem, že Janu A. Baťovi bylo způsobeno příkoří ze strany státu i rodiny Baťa. Přitom nebyly řečeny podstatné věci, klíčové pro pochopení událostí v životě Jana Bati.
00.25: Vizionář Jan Antonín Baťa, pod jehož vedením firma dosáhla vrcholného rozvoje, měla 60 000 zaměstnanců a pobočky po celém světě.
Firma Baťa dosáhla svého vrcholu v 80. letech minulého století, a to pod vedením Tomáše Bati juniora, syna Tomáše Bati – cca 89 000 zaměstnanců, 300 milionů párů roční výroby, 5 700 prodejen, 99 továren po celém světě.
01.35: Za zkušenostmi a nákupem strojů se Tomáš Baťa vydal do Fordových podniků, vrátil se se šokujícím poznáním…
Tomáš Baťa nakupoval stroje již na konci 19. století v Německu, Fordovy závody až později.
01.46: Vnuk baťováka
Označení baťovák je hanlivé, bylo používáno komunisty k označení pracovníka firmy Baťa. Sami dělníci ve firmě se nazývali baťovci. Dnes také členům strany lidové říkáme lidovec a ne lidovák (baťovec x baťovák).
02.30: Impérium, expandující do celého světa, vedli bratři Tomáš a Jan Antonín Baťové.
Za života Tomáše Bati (do července 1932) neměl Jan klíčovou pozici v řízení firmy.
03.47: Vizionář Jan Antonín…
Které vize se skutečně realizovaly?
04.14: Největší prvorepubliková banka…
Lze to ověřit? Nebyla větší například Legiobanka či Živnobanka?
04.22: Počátkem velké hospodářské krize vzrostly ceny potravin, ukázalo se, že Baťa měl vlastní síť levných zemědělských produktů.
Tomáš Baťa hospodářství Loučku a Lázy zakoupil již v průběhu první světové války, kdy dodával svým zaměstnancům potraviny. Bylo to všeobecně známo, nemuselo se čekat na vypuknutí Velké hospodářské krize v roce 1929, aby toto vstoupilo ve veřejnou známost.
05.45: Největší stavební firma v tehdejším Československu…
To je hodně nadnesené tvrzení, bylo by potřeba ho doložit zdrojem informací.
06.02: V roce 1937 vydal Jan Antonín Baťa vizionářskou knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí.
Knihu vydala firemní společnost „Tisk“ a texty vypracovali přední českoslovenští odborníci (uvedeni jako spolupracovníci). V knize jsou řešeny problémy, kterými se zabýval už Tomáš Baťa ve dvacátých letech. Knihu sestavoval šéf baťovského tisku Antonín Cekota, který na to vzpomínal: „… o knize Budujme stát … pravda je, že jsem ji koncipoval já a zajistil odborníky, kteří vypracovali její jednotlivé kapitoly. Jediným originálním příspěvkem k mému návrhu Jan učinil připsáním tří slov k původnímu titulu ‚Budujme stát‘ … ‚pro 40 milionů obyvatel‘.“
06.25: Předkládal vize dálnic, využití železničních tarifů jako národohospodářského nástroje…
Těmito „vizemi“ se zabýval již Tomáš Baťa a po něm další odborníci. Například k železničním tarifům se za firmu v tisku vyjadřoval Hugo Vavrečka. Podobně tak k výstavbě silnic.
06.33: Vybudoval Baťův kanál…
Tzv. Baťův kanál byl budován v letech 1934-1938 v kompetenci státu – ministerstvo zemědělství a ministerstvo sociální péče (25 milionů); firma Baťa pomohla s organizací a přispěla jen pětinou nákladů (7 milionů).
08.32: V trezoru se nacházela poslední vůle Tomáše Bati a kupní smlouva na odprodej celé akciové společnosti.
V trezoru se nacházela závěť Tomáše Bati a dopis pro Jana. Byl to jednostranný záznam o prodeji z května 1931, nikoliv kupní smlouva. Dle tehdejších předpisů to nemohla být kupní smlouva, protože na listině chyběl podpis Jana Bati. Následovaly rok trvající složitá jednání mezi firmou Baťa, berním úřadem Napajedla, berním úřadem Uherské Hradiště a ministerstvem financí Praha, aby ji úřady po několika pozměněních uznaly za kupní smlouvu.
08.45: Smlouva byla přezkoumána a uznána za platnou a Jan Antonín se stal 100% majitelem firmy s podmínkou, kterou neprodleně splnil – že vyplatí 50 milionů svému synovci Tomíkovi a švagrové Marii, která na vztah manžela k bratrovi dlouhodobě žárlila.
Rok trvající složitá jednání. Jan neměl 50 milionů na zaplacení, vypůjčil si je z firma Baťa – tudíž nikdy za firmu nezaplatil svými penězi – toto pak řešil soud v USA po druhé světové válce v rámci rodinných sporů; zmínka o žárlivosti Marie na Jana je jen zbytečném emocionálním hraním na city.
09.13: Podle pamětníků se Tomáš chtěl ve Švýcarsku sejít se synem Tomíkem, ten vedl život zlaté mládeže a otec ho chtěl napomenout. Večer 11. července s ním telefonoval, ale Tomík mu prý řekl „až přiletíš, nebudu už ve Švýcarsku“; Baťa v rozčilení sepsal listinu o prodeji všech akcií firmy bratrovi Janu Antonínu Baťovi v předtuše své bezprostřední smrti.
Naprostý nesmysl; Tomáš Baťa sepsal svou závěť v květnu 1931 kdy jej čekala operace slepého střeva; žádnou předtuchu smrti neměl, večer i ráno na letišti měl dobrou náladu (zdroj: Vavrečka, Jandík), nervózní před odletem byl pilot Brouček, protože nesl zodpovědnost za havarovaný letoun (2. července) a bál se reakce Tomáše Bati. Tomáš Baťa letěl na otevření továrny v Möhlinu, nikoliv za svým synem Tomíkem.
10.20: Jan Antonín geniálním obchodníkem; Jan Antonín Baťa patřil také k průkopníkům nových technologií – například k vývoji plastických hmot využitých při výrobě optických čoček.
Čím se měří genialita obchodníka? Třeba tím, že přes italského zástupce dodávala firma obuv armádě Benita Mussoliniho při agresi v Habeši? Nebo dodávkami obuvi pro vojáky Francisca Franka? Výzkumnictví a nové technologie měl na starosti Hugo Vavrečka – včetně chemického výzkumu.
10.40: Do válečného období Baťovo impérium vstupovalo s tím, že mělo aktivní pobočky v 60 zemích světa.
V roce 1932 působila firma Baťa na území 56 zemí světa na čtyřech kontinentech; v roce 1939 to bylo již 90 zemí.
10.44: Zdvojnásobil rozmach firmy a zahájil expanzi značky Baťa prakticky do všech zemích světa i Britského impéria a jeho kolonií…
Expanzi značky Baťa zahájil Tomáš Baťa. Již za Tomáše Bati byla firma Baťa globální firmou působící v 56 zemích na čtyřech kontinentech, ale své zboží vyvážela i do dalších zemí světa. Do zemí Britského impéria vyvážel obuv už Tomáš Baťa (např. prodejny v Londýně či v Indii v polovině dvacátých let).
12.01: V rámci akce 1000 pilotů republice měl Baťa dodat sedm pilotů, ale Baťa jich dodal celkem 250.
V průběhu třicátých let získalo v rámci firemního výcviku pilotní průkaz asi 150 osob a rozhodně všechny nebyly v rámci akce 1000 pilotů republice.
12.27: Postava Jana A. Bati projíždí ve výtahu.
Výtah v mrakodrapu byl zprovozněn až po odchodu Jana do ciziny, nikdy z výtahu neúřadoval.
12.49: V říjnu 1938 byl v pohraničí zatčen a uvězněn gestapem a byl donucen účastnit se jednání s německým maršálem Göringem. Jan Antonín Baťa tehdy odvážně prohlásil, že jen zdravou konkurencí vzniká zdravé obchodní prostředí.
O čem jednal s Göringem se neví, podle vzpomínek pamětníků a toho, co jim Jan řekl, to mohlo být i o jeho uvažované prezidentské kandidatuře, případně o situaci firemních prodejen v odstoupených Sudetech. A bylo jednání jen jedno, nebo byly jednání dvě? A vynutil si jedno jednání Jan?
13.27: Aby zabránil převzetí podniku nacisty, jmenoval do vedení svého německého přítele…
Jmenování „německého přítele“ do vedení podniku proběhlo v červenci 1940, jmenování zařídil Dominik Čipera.
13.36: Musel však doma zanechat všechno, včetně dokumentů o majetku.
Jan z exilu komunikoval se zlínským vedením, odjel s několika plnými kufry, nezanechal doma všechno.
14.09: Spory s americkými úřady i odbory a byl vystaven nesmyslným obviněním…
Americké odbory jej (či firmu Baťa) obviňovaly ze sociálního dumpingu, práci přesčas, vyplácením jen části mzdy pracovníkům v USA, což se ukázalo jako pravdivé.
14.44: Účastníci se zavázali slovem, že skutečným majitelem akcií zůstává Jan Antonín … po druhé světové válce většina členů správní rady toto i uznala a potvrdila i úřadům, že tento převod byl uskutečněn jen fiktivně … pouze Marie Baťová tvrdila, že se nejednalo o žádný fiktivní převod, že se jednalo o převod doopravdický a že vše bylo myšleno vážně.
U poválečných výpovědí ředitelé i Marie Baťová trvali na tom, že to nebyl převod fiktivní, nýbrž že to bylo dohodnuto s tím, že si za své služby podniku zaslouží mít kapitálový podíl na podniku – na fiktivním převodu trval jen ředitel František Malota.
15.52: Ve chvíli, kdy se podmínky ve Spojených státech staly pro Jana Antonína Baťu nesnesitelnými, rozhodl se k přesunu do Brazílie.
Proč zde není uvedeno, jak se podmínky v USA pro Jana Antonína Baťu staly nesnesitelnými? Chybí zde zmínka o snaze ovlivnit prezidentské volby v USA a očerňování kandidáta F. D. Roosevelta, Janově obchodech s okupovaným územím (protektorát, Německo) a proto mu bylo odmítnuto prodloužení víza a Jan Antonín Baťa tak musel USA opustit. Na americkou černou listinu byl Jan dán až půl roku po opuštění USA, a to v červenci 1941.
18.49: Jan Antonín Baťa protahuje transakci o prodeji bot s Norskem…
Z britského pohledu to byl záměr, aby boty padly do rukou postupující nacistické armádě, Jan chtěl za boty získat tržní cenu a tím protahoval jednání.
20.05: K jeho vymazání z černé listiny … došlo ještě v průběhu druhé světové války … Beneš intervenuje, aby byl Baťa i s firmou na černé listině zanechán.
Jan Antonín Baťa zůstal na černé listině zapsán až do konce války, baťovské podniky za úsilí Tomíka a československé vlády byly z černých listin odstraněny, Jan na ně ale musel ztratit vliv; proč zde není zmíněna Janova utopická studie o přesídlení národa do Patagonie, jeho proněmecké postoje, jeho bránění pracovníkům ke vstupu do spojeneckých armád, jeho veřejné vystupování proti postavě Edvarda Beneše?
20.45: Jan Antonín Baťa zakoupil mezitím v Brazílii pozemky velké jako Morava a začal budovat nový život.
Jan ty pozemky koupil od Němců, a to jsou právě ty obchody s nepřítelem, které mu v očích spojenců přitížily.
21.12: Proč herec Jana Antonína Bati chodí ve vile Tomáše Bati?
Matení veřejnosti, Jan nikdy z vily Tomáše Bati neúřadoval, měl svou kancelář pro význačnější návštěvy na Hotelu (dnes Hotel Zlín); také bydlel ve vlastní vile (dnes sídlo Českého rozhlasu Zlín).
21.58: Ve stejném roce (tj. 1947) musel Jan Antonín čelit soudům i ve Spojených státech, které proti němu vyvolala švagrová Marie a synovec Tomík zpochybňující kupní smlouvu z roku 1932 … navíc byl obviněn z toho, že okradl nezletilého…
Po válce byl neúspěšný pokus o rozumnou domluvu mezi Tomíkem a Janem – v březnu 1947 soudní spor ve Švýcarsku, v květnu 1947 v USA.
23.06: Soudy se táhly od roku 1946 až do roku 1962.
Soudy se táhly od roku 1947 do prosince 1966.
23.17: Na straně Tomíka se do sporů zapojila právní kancelář bratří Dullesů.
Zde chybí informace, že na straně Jana působil renomovaný právník a bývalý neúspěšný kandidát na USA prezidenta Harold Stassen.
25.09: Jan je navštíven delegací … která působí silovým, nátlakovým způsobem … Jan Antonín Baťa byl donucen vzdát se veškerého majetku ve prospěch mladého Tomáše Bati.
Soudy v USA doporučily Janovi, aby se už nějak dohodl, protože nemá šanci, dokonce jeho odvolání k nejvyššímu soudu bylo zamítnuto, Jan byl finančně vyčerpán, a tak s dohodou souhlasil – slova o nátlaku jsou opět citovým zabarvením skutečnosti.
26.27: V roce 2007 rodina Jana Antonína iniciovala obnovu řízení…
Soudní rehabilitaci inicioval právě synovec Tomík, který před soudem svědčil a jeho svědectví bylo klíčovým; předchozí neúspěšné obnovy řízení iniciovala rodina Jana.
26.48: Soud byl velikým překvapením, skoro zázrakem…
Proč se hovoří o zázraku? Je potřeba dodávat skutečnosti citový podtext? Hledá se senzace tam, kde není.
27.07: Jan Antonín Baťa nebyl jen výrobcem, ale i vizionářem, který si uvědomoval…
Kolik z těch vizí se splnilo, když byl vizionář? Jaký úspěch měl Jan v Brazílii po druhé světové válce?
27.32: Jedním z jeho největších děl je most přes brazilskou řeku Paraná.
Most stavěla brazilská vláda, Jan mohl most maximálně navrhnout.
27.45: Zemřel ve městě Batatuba, které založil.
Nezemřel náhodou v Sao Paulo?
Zpracoval: Mgr. Jan Herman, Informační centrum Baťa